Přežili velké vymírání dinosaurů, ale nyní jsou na pokraji vyhynutí i oni. A to díky úbytku prostředí pro jejich život. Ačkoliv ve stádiu vajíčka dokáže jejich druh přečkat nepříznivé podmínky a čekat na další zaplavení i desítky let, odvodňování krajiny nebo přeměna vysychavých tůní na trvalé a jejich zarybňování, může být pro ně pomyslným hřebíčkem do rakve. V Čechách jsou tyto druhy vázané především na tankodromy vojenských cvičišť, jako známe například z CHKO Brdy. V CHKO Soutok jejich populace nacházíme ve vysychavých lesních tůních, zanesených odvodňovacích kanálech, zatopených příkopech a ve vysychavých polních rozlivech.

Jakmile se na jaře tůně naplní vodou, vývoj těchto druhů je velmi rychlý. Během týdnů se dospělci dokážou rozmnožit a založit další generaci. Listonozi jsou převážně hermafroditi (česky obojetníci, což jsou organizmy produkující samčí i samičí pohlavní buňky) a mají zajímavou stavbu těla. Listonoh má průhledné tělo s krunýřem, tři oči a spoustu se vlnících nohou se žábrami, kterými dýchá. Na rozdíl od listonoha letního, který preferuje spíše rozlivy na polích, má mezi štěty malou ploutvičku. Připomínají tak trochu mořské ostrorepy, se kterými však nejsou příbuzní.

V tůních se nejčastěji potkává se žábronožkou sněžní, kterou také loví. Rozdílná teplota vody při jejich líhnutí ale zajišťuje, že se jejich populace navzájem neohrožují. Dalším zooplanktonem, který je doprovází mohou být škeblovky a pak například menší buchanky a perloočky. Potravu listonohů  tvoří ale převážně rostlinné zbytky.

Listonoh jarní a žábronožka sněžní se vyskytují zejména v tůních lužního lesa a luk, kde jsme je toto jaro nacházeli i my a seznamovali s jejich existencí děti základní školy. Ačkoliv jejich populace se v těchto lokalitách zdají stabilní, ohrožuje je klimatická změna, ale také zazemňování tůní, kdy zcela chybí přirozená činnost řeky, která by tůně obnovovala a vytvářela nové.